Výrobci alkoholických nápojů, konkrétně destilátů by měli letos na globálním trhu počítat jenom s mírným růstem celosvětové spotřeby, přičemž mezi jednotlivými regiony a zeměmi jsou patrny značné rozdíly.
Prodejcům se rýsují nejslibnější růstové vyhlídky v těch lidnatých zemí, kde postupně sílí střední třída a mají vysoký podíl mladé populace, uvedla ve své předpovědi londýnská analytická společnost IWSR (International Wines and Spirits Record). Na prvních místech jmenuje Indii a Čínu, solidní potenciál vidí také v Brazílii, Mexiku, Jižní Africe, Vietnamu a Nigérii.
To, že se spotřeba alkoholických nápojů vyvíjí odlišně, ukázal také loňský rok. V Polsku a Francii bez ohledu na vysokou inflaci stoupla, naopak Německo a Itálie zaznamenaly pokles. Rozdíly jsou patrny i na největších světových trzích – v USA mírný růst, v Číně naopak pokles. Uvedené dokazuje, že spotřeba alkoholických nápojů nemusí vždy záviset na tempu růstu (poklesu) HDP, či na míře inflace působící na kupní sílu spotřebitelů.
Průzkumy ukazují, že ve světě se od pandemického období 2020 – 2021 prosazuje tendence k mírnějšímu pití. Lidí, kteří si odpírají pravidelnou sklenku alkoholu a sahají po ní jenom příležitostně, přibývá. Proto je podle IWSR také více „dočasných abstinentů“. V indických městech je jich mezi lidmi s vysokými příjmy 72 %.
Uvedené změny ve spotřebitelském chování podmiňují zvyšující se poptávku po nealkoholických nápojích či po nápojích nízkoalkoholických.
Odlišnosti tří velkých evropských trhů
Experti britské banky Barclays se ve své analýze zveřejněné koncem minulého roku zaměřili na tři klíčové evropské trhy – francouzský, italský a britský.
Vývoj spotřeby alkoholických nápojů ve Francii během několika posledních let se autorům této zprávy jeví jako „pozoruhodně stabilní“. V přepočtu na obyvatele patří k nejvyšším na světě, byť tento ukazatel zvolna klesá. Ačkoli to může být překvapivé, víno má ve struktuře spotřeby alkoholických nápojů ve Francii nižší váhu, než je tomu v Itálii. Je to tím, že Francouzi pijí více destilátů než Italové.
Víno představuje v Itálii zhruba 70 % celkové spotřeby alkoholických nápojů. Destiláty si udržují podíl mezi 4 – 5 %. zbytek připadá na pivo, na jehož trhu dominuje nizozemský Heineken s přibližně třetinovým podílem. Na druhém místě je japonská skupina Asahi, třetí místo patří AB Inbev. Na italském trhu s destiláty vede společnost Campari Group, jejíž podíl v tomto segmentu přesahuje 22 % ve srovnání s 19,5 % v roce 2014. Nejvíce oblíbeny jsou ochucené lihoviny, například Aperol a Campari tvořící dohromady skoro polovinu prodeje všech destilátů.
Experti peněžního ústavu Barclays předpokládají, že trh s alkoholickými nápoji v Itálii již dosáhl svého vrcholu, a to vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji a slabšímu tempu hospodářského růstu.
Britové se přiklánějí k destilátům
V Británii celková spotřeba alkoholu v přepočtu na obyvatele dlouhodobě klesá, ale stoupá podíl prémiových nápojů, mezi nimiž jasně vítězí destiláty. „Růst jejich spotřeby závisí hlavně na makroekonomických faktorech, zatímco spotřebu piva ovlivňují především faktory demografické,“ uvedla zpráva Barclays.
Spotřeba destilátů se na britských ostrovech během uplynulých 10 let zvyšovala o průměrných 5,2 % ročně. Nahoru ji táhly hlavně gin, irská whiskey a také tequila. Britský trh s destiláty kontrolují dva velcí hráči – společnost Diageo, největší výrobce destilátů na světě (ale hlavní ozdobou je portfolia je pivo Guiness), a francouzský Pernod Ricard. Podíl společnosti Diageo na britském trhu s destiláty stoupl z 27,6 % v roce 2013 na 29,6 % v roce 2023, Pernod Ricard během stejného období posílil svoji pozici ze 6,6 na 9,1 %. Společnost Diageo, v jejím čele stojí od 1. července 2023 Američanka Debra Crewová, letos v lednu dementovala zprávu agentury Bloomberg, že uvažuje o prodeji značky Guinness firmě Moët Hennessy, jež je součástí francouzského konglomerátu LVMH.
Špatné roky pro koňak
Francouzský export destilátů loni meziročně klesl o 6,5 % na 4,5 mld. eur, z toho vývoz koňaku se snížil o 11 % na 3 mld. eur, ale objem jenom o 1 %, neboť američtí odběratelé obávající se zavedení dodatečných dovozních cel, plnili své sklady. Kromě toho, ve struktuře spotřeby stoupl podíl „mladších“, levnějších druhů koňaku. Naplní-li se Trumpova hrozba, že uvalí na dovoz vína a lihovin z Evropy drastické clo, bude to pro výrobce koňaku těžká rána.
Jako koňak, nejznámější typ brandy, lze označovat pouze ten, který pochází z okolí města Cognac v jihozápadní Francii. Poptávka po tomto „luxusním“ alkoholu výrazně vzrostla během pandemického období 2020 – 2021, kdy také prodejci šli s cenami výrazně nahoru. Ale dobré časy skončily. Prodej koňaku, jehož hlavními trhy jsou USA a Čína, klesá částečně kvůli tomu, že tato lihovina narazila zejména u americké střední vrstvy na cenový strop, ale také kvůli celním překážkám v mezinárodním obchodě. Ten je pro pěstitele vinné révy a palírny z oblasti Cognac naprosto klíčový, neboť zhruba 98 % koňaku se konzumuje za hranicemi Francie.
Francouzi vyvážejí ten nejdražší koňak hlavně do Asie, zatímco v exportu do USA převládají levnější druhy prodávané v maloobchodě za 36 – 60 USD.
Vysoká cla na dovoz koňaku uvalila loni Čína jako odvetu za cla, která zavedla Evropská unie na dovoz čínských elektroaut. A nyní hrozí i velmi vysoká cla ze strany USA. To je důvod, proč se Francouzi snaží získat nové trhy jako jsou Thajsko, Vietnam nebo Nigérie.
Problémy se v produkční oblasti kolem města Cognac ovšem vyskytly ještě před zavedením cel. Významní prodejci koňaku krátce po pandemii, kdy poptávka výrazně stoupla, vybízeli pěstitele, aby rozšiřovali výměru vinic. Nyní se mnozí z více než čtyř tisíc vinařů ocitli v dluzích a jejich příjmy klesly. Rodinné firmy přestaly najímat pracovníky, což se netýká jenom palíren, ale také výrobců sudů, plníren, dodavatelů korkových zátek nebo kontejnerů. Na výrobu koňaku je v regionu Cognac vázáno asi 70 tis. pracovních míst.
Vývoz klesl i skotským palírnám whisky
Stupňující se napětí ve světovém obchodě i obezřetnější chování spotřebitelů se projevilo i na další populární lihovině – skotské whisky. Hodnota jejího vývozu se loni meziročně snížila o 3,7 % na 5,4 mld. liber. Vyplývá to z údajů Skotské asociace výrobců whisky (SWA). Tato instituce tlačí na skotský kabinet i britskou vládu v Londýně, aby více vycházely vstříc potřebám palírenského byznysu, jež je významnou oporou vývozu.
Palírny žádají mimo jiné snížení spotřební daně představující v průměru 70 % z ceny prodané lahve. Kromě toho, stát by měl ve své daňové politice zohlednit také finanční dopady, které má „rozšířená odpovědnost výrobce“ (Extended Producer Responsibility – EPR) na jejich hospodaření. A také urychlit jednání s obchodními partnery o snazším přístup na jejich trh. Výrobcům skotské whisky jde hlavně o Indii.
Kombinace nepříznivých faktorů – vysoká domácí daňová zátěž i regulace, stejně tak „turbulentní“ mezinárodní obchod – to vše zřejmě bude mít nepříznivý dopad i na letošní export skotské whisky. Ten v roce 2023 představoval 74 % hodnoty skotského vývozu potravin a nápojů, za celou Británii tento podíl činil 22 %. Největším odběratelem skotské byla loni Indie (192 mil. lahví), zatímco USA zůstaly největším trhem podle hodnoty (971 mil. liber).
Vývoz irské whiskey ale stoupl
Irským výrobcům alkoholických nápojů se v minulém roce dařilo, když hodnota jejich exportu meziročně stoupla o 19 % a přesáhla 2,1 mld. eur, z toho na „kultovní“ whiskey, jejíž vývoz stoupl rovněž dvouciferně, připadla více než miliarda eur. Dařilo se také vývozu nápojů „ready-to drink“ (RTD). Vyplývá to z údajů irské Agentury pro rozvoj obchodu (Bia). Nápojů RTD na bázi vodky se vyvezlo za 235 mil. eur, z toho 90 % směřovalo na trh USA, zbývajících 10 % připadlo na Británii a země Evropské unie. Vývozci whiskey zaznamenali růst vývozu na všechny trhy s výjimkou Británie, kde jim prodej po velice dobrém roce 2023 klesl zhruba o desetinu. Vývoz do USA podílejících se na celkovém exportu whiskey asi dvěma pětinami, se loni zvýšil o 10 % (po silném růstu rovněž v roce 2023). Hlavními odbytišti whiskey v EU jsou Německo, Francie, Polsko a Belgie. Agentura Bia ve své zprávě poukázala také na velice dobré výsledky v exportu whiskey do Itálie a Česka.
Irské palírny dlouhodobě vyvážejí více než 90 % své produkce, která získala geografické označení původu v roce 1989. Jejich whiskey musí pocházet výlučně ze „zeleného ostrova“ musí splňovat – stejně jako skotská a další whisky – přísné standardy. Irové loni oslavili sedmisté výročí výroby whiskey.
Napsat komentář