Kombinace akcelerující inflace hrozící tvrdým přistáním a hospodářskou recesí a dramatického snížení spotřebitelské poptávky v největší světové ekonomice je globální tikající bombou.
Spotřebitelská inflace v USA je nejvyšší za posledních 40 let a v květnu 2022 stoupla na 8,6 %. Svého vrcholu však ještě zřejmě nedosáhla, neboť meziroční index cen výrobců byl již v březnu +11,2 % a rostl z měsíce na měsíc o +0,8 %. Pokud bychom současné tempo růstu výrobních nákladů přepočítali na kalendářní rok, dostaneme +18,2 %.
Spotřebitelé i firmy v České republice unisono naříkají nad prudkým zvyšováním cen. Zatímco v únoru 2022 byl meziroční index spotřebitelských cen +5,2 %, v květnu to již bylo závratných +16 %. Stává se Česko banánovou republikou? Je něco zásadně špatně v monetární politice ČNB? Nemyslím si ani jedno ani druhé. Jako malá otevřená ekonomika jsme však pevně včleněni do systému globálních finančních vztahů a každý hospodářský problém vynořivší se na globální ekonomické scéně se nás razantně dotýká. Obzvláště pak problém objevivší se v jedné z určujících ekonomik světa, např. v Číně nebo v USA.
Akcelerující inflace v USA
Zvýšenou inflaci v Česku rozhodně nelze připsat na vrub monetární politice současného vedení ČNB. Naopak. Česká národní banka jako jedna z prvních začala v Evropě s politikou razantního zvyšování úrokových sazeb. Možná předchozí politika ČNB, politika uměle podhodnocené koruny za účelem zvyšování výkonnosti českého exportu, měla a mohla skončit dříve.
Primární inflační impuls dorazil do české ekonomiky zvenčí, z globálních trhů. Naprosto nesmyslná a nelogická reakce na covid-19, totiž uzavření velkých segmentů globální ekonomiky a zároveň rozhazovačná finanční politika, kdy se zdůvodněním boje proti negativním finančním důsledkům těchto uzavírek proudily do globální ekonomiky miliardy dolarů vládních dotací a podpor krytých ve valné většině pouze rostoucími vládními dluhy, to byl onen prvotní moment stvoření současné inflace. Ekonomická definice inflace totiž není nic jiného, než existující velká nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou.
Makroekonomické finanční ukazatele v největší objektivně měřitelné ekonomice světa, v USA, odrážejí od počátku tohoto roku děsivé následky těchto kroků. Spotřebitelská inflace v USA je nyní nejvyšší za posledních 40 let a v květnu 2022 vzrostla na 8,6 %. Svého vrcholu však ještě zřejmě nedosáhla, neboť meziroční index cen výrobců byl již v březnu +11,2 % a rostl z měsíce na měsíc o +0,8 %. Pokud bychom současné tempo růstu výrobních nákladů přepočítali na kalendářní rok, dostaneme neuvěřitelných +18,2 %.
Jinými slovy, výrobci stále ještě kompenzovali značnou část zvýšení nákladů snížením svých marží, ale tento proces samozřejmě nemůže pokračovat do nekonečna a tyto zvýšené výrobní náklady budou muset být promítnuty do dalšího zvýšení cen výrobců a posléze i do spotřebitelských cen. A skutečně, výrobci v USA pokračují i v polovině roku 2022 v postupném zvyšování svých cen jejich odběratelům.
Monetární politika: příliš málo, příliš pozdě
Americký federální rezervní systém na situaci samozřejmě reaguje, ale je čím dál tím více zřejmé, že jde o reakci opožděnou a v jejích počátcích ještě i dosti váhavou. FED byl příliš dlouho v zajetí covidové politiky americké federální vlády a poměrně příliš dlouho upřednostňoval politiku podpory zaměstnanosti na úkor politiky boje proti stoupající inflaci.
Poslední zvýšení úrokových sazeb FEDu bylo 15. 6., a sice ve výši +0,75procentního bodu. Jednalo se již o třetí zvýšení úrokových sazeb americkou centrální bankou v tomto roce a o nejvyšší jednorázové zvýšení od roku 1994. Základní sazba FEDu je očekávána ke konci roku 2022 kolem 3,4 %, koncem roku 2023 pak okolo 3,8 %. I z těchto prognózovaných čísel je zřejmé, že reakce FEDu přišla příliš pozdě a že zkrocení tempa inflace nebude krátkodobá záležitost. Navíc FED teď musí dohnat ztracený čas razantnějším zvyšováním v jednotlivých krocích, takže existuje reálné riziko opačného extrému jeho monetární politiky, totiž tvrdé přistání a hluboká hospodářská recese. Na toto nebezpečí poukazuje dnes řada předních amerických ekonomů, včetně harvardského profesora Larryho Summerse, bývalého ministra financí Obamovy administrativy.
Za tohoto vývoje je vcelku zajímavé, že americký dolar od ledna 2022 zhodnotil vůči EURu o zhruba 30 %. Jinak řečeno, globální trh je přesvědčen, že americká ekonomika je z globálního hlediska stále ještě jednookým králem mezi ostatními slepými ekonomikami, zvláště pak těmi evropskými. Protože ECB pořád ještě váhá s podobným razantním zvýšením úrokových sazeb eurozóny, lze očekávat, že Evropa má tu nejobtížnější fázi současné krize ještě před sebou.
Řešení dluhu dluhem
Můžete namítnout, že reálná ekonomika je něco kvalitativně jiného než finanční trhy a že má svoje, poněkud odlišné zákonitosti a pravidla, že dokud budou spotřebitelé ochotni i při zvýšené inflaci utrácet, tak zas až tak moc nehrozí: finanční situace se stabilizuje na jiné cenové hladině a život a byznys půjde dál. To ale samozřejmě jaksi potichu předpokládá, že spotřebitelé budou mít co utrácet, že jejich disponibilní příjmy budou držet krok s vysokou inflací.
Tento předpoklad se zdá být, bohužel, naprosto neodpovídající skutečnosti. Ano, spotřebitelé zatím utrácejí, ale to se dá přičíst spíše jejich hladu po normálním životě po covidovém období anebo i strachu ze znehodnocení jejich úspor žravou inflací.
Navíc je toto utrácení stále víc a více financováno prostě dluhem. Podle údajů Federální rezervní banky USA v New Yorku dosáhl souhrnný dluh na kreditních kartách Američanů svého vrcholu těsně před covidem, ve 4. kvartále 2019, a sice 930 miliard dolarů. Poté v období covidu klesl, protože lidé bojíce se o budoucnost zvýšili svou spořivost a osobní míra úspor rostla. Ale již ve 4. kvartále roku 2021 byl celkový dluh Američanů naakumulovaný na kreditních kartách již opět 856 miliard dolarů, což představovalo meziroční zvýšení o 52 miliard dolarů. V březnu 2022 se pak tento dluh v meziročním srovnání zvýšil o dalších 52 miliard dolarů a v dubnu 2022 vyrostl oproti dubnu 2021 o 14 %, což je téměř dvakrát víc než index spotřebitelské inflace.
Život na dluh není pro amerického spotřebitele nic nového. Je však zřejmé, že tento způsob řešení finančních problémů může vcelku brzy narazit na svůj strop, ani ne tak kvůli finančním pravidlům bank, jako kvůli spotřebitelům samotným uvědomujícím si tento problém. A opravdu, podle posledních průzkumů uvádí až 53 % Američanů, že snížení osobního dluhu je jejich finanční prioritou pro nejbližší období. Kombinace akcelerující inflace hrozící tvrdým přistáním a hospodářskou recesí a dramatického snížení spotřebitelské poptávky v největší světové ekonomice je globální tikající bombou, na níž bohužel my všichni svorně sedíme a, pokud výbuch skutečně nastane, její následky může na přelomu roku 2022 a 2023 pocítit celý svět.
Napsat komentář