Evropané loni na pořízení nákupů zboží a služeb celkově utratili zhruba 3,5 bilionu eur (v přepočtu dle průměrného loňského kurzu je to přes 86 bil. Kč). Z toho vychází za 25 zkoumaných zemí průměr na jednoho obyvatele v hodnotě 6 714 eur ročně.
Studie, kterou zveřejnila analytická společnost NielsenIQ. znovu potvrdila, že na kontinentu existují mezi jednotlivými zeměmi hluboké rozdíly v kupní síle. Pramení nejenom z odlišných příjmů domácností, ale také z cenové úrovně a různé míry zdanění těch či oněch produktů. Svůj vliv určitě má nákupní turistika z okolních zemí, což se týká mj. Lucemburska.
S částkou 12 518 eur na jednoho obyvatele, což je 86 % nad průměrným evropským ukazatelem, vede poslední žebříček Lucembursko s necelými 700 tis. obyvateli. Nad průměrným ukazatelem (6 714 eur) je skoro polovina (12) zkoumaných zemí. Mezi nimi osm západoevropských a všechny čtyři skandinávské. Ve druhé polovině tabulky se ocitly všechny postkomunistické země a také Portugalsko, Německo, Španělsko a Itálie. Pořadí uzavírá Srbsko s částkou 3 849 eur.
To, že se pod pomyslnou průměrnou „laťkou“ ocitly i velké trhy – Německo, Španělsko a Itálie, kde dohromady žije přes 192 milionů obyvatel, – svědčí dle studie o tom, že mezi velikostí trhu a kupní silou připadající na jednoho obyvatele není přímá závislost.
Kupní síla je dána čistým disponibilním příjmem (hrubý příjem mínus daně a charitativní příspěvky, ale plus různé státní benefity). Jde o nominální ukazatel, který není „očištěn“ o inflaci.
Spotřebitelé ze svého čistého příjmu hradí výdaje na nákup potravin a dalšího zboží, bydlení, energie, různé služby, různé pojistky, příspěvky na soukromé penzijní pojištění, na rekreaci, vzdělání.
Výrazné rozdíly existují také v rámci jednotlivých zemí. Platí, že vyšší (nadprůměrná) kupní síla je soustředěna v hlavních městech a klíčových metropolitních oblastech. Pro maloobchodníky z toho plyne závěr, že by měli sledovat nikoli celostátní průměr, nýbrž regionální dynamiku, zdůrazňuje studie.
Jako příklad uvádí Francii, kde v Paříži na jednoho obyvatele připadá 12 944 eur, zatímco v sousedním departmentu Seine-Saint-Denis ani ne polovina (6 314 eur). Stejný obraz skýtá také Británie, kde Londýn vykazuje 15 875 eur, zatímco četné regiony, například Birmingham jenom 5 846 eur.
Struktura výdajů domácností
V Evropě se výrazně neliší jenom maloobchodní kupní síla, ale i struktura výdajů na soukromou spotřebu. Tu podmiňují četné faktory, hlavně čisté příjmy, daňová zátěž, spotřebitelské zvyklosti a preference.
Odlišná struktura soukromých spotřebních výdajů odráží nejenom spotřebitelské preference, ale také vyjadřuje rozdíly v dosažené životní úrovni. V zemích s nižšími disponibilními příjmy domácností „spolknou“ velkou část nákupy potravin. Kde jsou příjmy vyšší, mají lidé mnohem větší prostor pro „volitelné“ výdaje, poznamenal německý časopis Der Spiegel s odkazem na studii Ústavu pro hospodářský výzkum z Kolína nad Rýnem (IW).
Názorně to ukazuje podíl výdajů na služby. Například irské a francouzské domácnosti na ně vydávají zhruba polovinu, německé kolem 46 %. Naproti tomu hluboko pod průměrem Evropské unie (43 %) jsou jihoevropské a hlavně „východní“ členské státy unie.
Tam je podíl výdajů na služby vzhledem k výrazně slabší kupní síle nízký, například v Rumunsku je to necelá čtvrtina. Český statistický úřad pro tuzemské domácnosti udává 25 – 30 %.
Německo se vymyká velmi vysokým podílem výdajů spojených s trávením volného času (cestování, sport, kultura). Na tyto účely je určeno zhruba každé desáté euro a tendence je stoupající, uvádí ústav IW. Druhé místo patří Švédsku (9,5 %).
Rozdíly v kupní síle se přirozeně promítají i do struktury výdajů na nákup potravin. Mezi nimi jsou četné položky označované jako „zboží základní potřeby“, takže se bez nich (či většiny z nich) neobejdou ani nízkopříjmové domácnosti.
Potraviny (bez nealko nápojů) tvoří největší položku v rozpočtu rumunských domácností – předloni to bylo dle definitivních údajů 21,5 %. Následují Bulharsko a Slovensko (18,2, resp. 18,1 %). Česko se 12,4 % je jenom lehce nad unijním průměrem (11,9 %), sousední Německo a Rakousko jsou pod 10 %.
To, jak se v období 2014 – 2024 změnil podíl těchto výdajů, záviselo též na růstu maloobchodních cen potravin a nealkonápojů. V evropské sedmadvacítce vzrostly o průměrných 43,9 %, z toho například v Německu o 11,2 %.
Pohled na podrobně členěný „nákupní koš“ Evropanů ukazuje, že v něm roste váha zboží pro zahradu a chov domácích zvířat (pets) a stejně tak podíl výdajů na volnočasové aktivity, zdůraznila v časopise Der Spiegel spoluautorka studie Galina-Kolev-Schaeferová z kolínského Vysokého učení technického a expertka hospodářského ústavu IW.
Napsat komentář